Morojka - Taisia Dmitryovna Drozdov

20. dubna 2013 v 11:30 |  Profily
Jméno: Taisia Dmitryovna Drozdov
Rasa: Moroj, královská morojka, dcera obchodníka se smrtí, dědička impéria podsvětí
Věk: 18 let
Datum narození: 1.1. 1995
Místo narození: Rusko, Petrohrad
Živel: voda

Vzhled: Už první pohled na její maličkost vám ukáže alespoň částečně, s kým máte to dočinění, teda abyste rozuměli… Alespoň rasově. Indisponuje dokonalými proporcemi, které osoba jejího postavení prostě musí mít, štíhlý pas, vysoká postava, naprosto elegantní vzhled, nedovolíte si v její přítomnosti říci nic, co by se jí mohlo nepozdávat, toho se nebojte, vyzařuje prazvláštní druh aury, nutí všechno živočišného původu cítit respekt, nesnesitelnou směsici toho, že ona je nadřazená rasa, někdo, kdo vám to v životě může pěkně zavařit… Tomu dojmu se z ní vyhne jen velmi málo lidí, opravdu, zvláště pokud ji poté poznáte blíže, to se to jen a pouze násobí. Pokožku má naprosto bledou, bezchybnou bez jakýchkoliv známek po pubertě a jiném období, kdy začínáme vypadat pomalu hůře než zadek opice, celé tělo má míry 90-60-90, váhu naprosto skvělou a patrné známky po svalech, ne jen plandající nic, ze kterého se nejednomu člověku udělá špatně. Kouzelná víla… Obličej rámují, respektive rámovaly, kdysi světle hnědé vlasy, ale od jisté doby mají bílý nádech peroxidu znásobený světle růžovou, není to tak krásná dětská, ale poměrně dost chladná barva namíchaná s nějakými odstíny fialové, také takové té, co si nekoupíte, pokud nechcete poukázat na všechny špatnosti vaší maličkosti. Nejsou příliš dlouhé ani vlnité, to si někdo jejího postavení nemůže dovolit, sestříhané jsou bravurně, dosahují tak úrovně lopatek, ne dále, nepůsobilo by to tak kouzelně, jako teď. Sama o sobě nejpodstatnější část jejího těla - obličej. Už ze začátku by působil velice křehce, oči má jako panenka rámované těmi nejdelšími černými řasy, rtíky naprosto nevinně růžové a skoro volají k tomu, aby je někdo políbil, rysy jsou tak nepatrné, že si nevšimnete jediné chyby, ale přesto ten výraz… Její mimické svaly se za ta léta zformovaly do tří základních výrazů - jeden je milý a nevinný, neuvidíte ho často a většinou funguje jen jako zástěrka pro něco většího, další je naprosté pohrdání a používá ho ve chvíli, kdy potká dhampýra, její maličkost se s ničím takovým nebude zahazovat, mají jí hlídat, ne s ní diskutovat, za to nikdo z nich není placený a ten poslední… Neuvidíte ho často, ale ve chvíli, kdy vás má ve své moci, pocítíte jeho nepopiratelnou sílu, je to výraz naprostého šílence, blaha a přesto je tak odporný… Znamená totiž vaše pokoření, narušení, zničení. Nejčastěji se dívá právě takto, nevydržel se na ni nikdo koukat moc dlouho, tomu věřte. Jinak je naučená typickému morojskému úsměvu, kdy nevycení tesáky na vás, ale jen tak se jako zatváří, že ji hrozně bavíte, ale nebojí se zuby cenit, hlavně ne na dhampýry, vždyť ta špína z toho má ještě potěšení… Ubohé. Nemá žádné tetování, žádný piercing a podobné odpornosti, opovrhuje zohyzďováním svého dokonalého těla, vždy musí být dokonale čisté a nenávidí špínu, obecně ji neuvidíte jinak, než dokonale upravenou, její postavení jí to nejen nařizuje, ale její morálka se zajímá a točí jen okolo vzhledu… Sladké. Její oblečení není různorodé, neuznává metalisty, nádhery, kterým kouká z oblečení skoro polovina těla a také ne malé naivky a podobné lidi, co se snaží vybočovat svou průměrností, sama chodí jen v tom, co je aktuálně v kurzu u velikých návrhářů, nejčastěji jsou to šaty, všechno je šité na míru a naprosto elegantní, sladěné do nejmenšího puntíku i se všemi náležitostmi jako jsou doplňky, make-up a podobně… Boty na podpatku, ale nosí-li se něco jiného, nemá problém se přeorientovat. Maluje se tak, jak to přikazují výše postavení, ale nikdy to není nic moc křiklavého, protože ve vyšší společnosti to nepůsobí, nehty nemá nikdy špinavé a zničené a okousané? Jste snad upadli, naprosto bez chyby a jediného postřehnutelného nehezkého detailu, většinou sladěné s tím, co momentálně má na sobě a také upravené natolik, aby se v případě nouze mohli stát zbraní, u ní je případ nouze kdykoliv, když se někdo rozhodne hrát si na hrdinu. Výše byl popsán první dojem z ní, opravdu má okolo sebe auru, která poukazuje na fakt, že není radno si s ní zahrávat, působí takřka arogantně, egocentricky a hrdě, mluví s nadřazeným hlasem a dokonalým ruským přízvukem, intonuje bez problémů, je velmi dobrý řečník, co vás rychle přesvědčí, hlas je výše položený a melodický, rád by se poslouchal, kdyby v něm nebyl nějaký osten, co vás neustále nutí pochybovat, zda je správné, že se s ní bavíte, bude tam vždy… Její chůze je pomalá a běhat ji neuvidíte, nikdy, většinou kráčí zdvořile, klidně s prazvláštním výrazem, poutá na sebe pohledy ostatních jen tím, že někam přijde… Je zvláštní, špatně zvláštní.

Povaha: Mylný to dojem každého, kdo by ji pokládal za hodnou a malou holčičku, ta v ní kdysi možná byla, ale zmizela, naprosto a nejsou po ní žádné památky. Určitě by Taisia byla velmi přátelský tvor, měla spoustu lidí, kterým by důvěřovala a ráda by potkávala kohokoliv nového, milovala by přítomnost a společnost a žila si spokojeně svůj naivní život, občas by se rozplakala z nějakého nehezkého zjištění, jak opravdu fungují ty vyšší kruhy, ale přenesla by se přes to, možná by občas připomínala lehce rozmazleného fakana, stála by si pokaždé za svým a chtěla dosáhnout svého, i kdyby neměla pravdu, snažila se všechny přesvědčit o své dokonalosti a bezchybnosti, to je prostě věc, která se u královských dědí. Možná by lehce pohrdala dhampýry, nikdy je neměla příliš v lásce, a to by asi vůbec nic nezměnilo. Ráda by si povídala o citech, probírala nejžhavější drby a podobně, ale stejně špatně by pak její svědomí neslo, že o někom mluvila špatně, vcelku citlivý a empatický tvor, to každopádně, snažila by se podpořit každého na jeho životní cestě a ukázat mu vše ze své perspektivy, dát dobrou radu, nebo jen podržet svého přítele ve špatné době na špatném místě, nebála by se ukázat svůj názor na veřejnosti a vyzdvihnout skvělé vlastnosti jejích blízkých, určitě ne, ráda by se seznamovala a možná by jednou přenesla přes srdce i tu rozdílnost dvou ras a spřátelila se s kýmkoliv, našla by si přítele, kterého by bezmezně milovala, ale dala mu i ten prostor ve vztahu, který spousta lidí potřebuje… Jenže to by nemohla být taková jaká je. Taisia totiž není úplně normální. Trpí disociální poruchou osobnosti. Zní to hrozně odborně, ale všem budou asi známější výrazy jako psychopat, sociopat, asociální osobnost, antisociální osobnost… Sama si to příliš neuvědomuje, nebo spíše ji tahle malá odchylka vůbec nezajímá, chápe se jako něco, co je ve společnosti nadřazené. A aby toho špatného nebylo málo, tak naše drahá slečna slabě inklinuje k sadismu… Ale trochu to rozepíšu. V praxi to znamená asi spoustu věcí, ale nejlepší je bude vzít postupně, hlavně ohledně jejího vědomí a svědomí, protože, i když to všechno nahoře znělo krásně, tak tento odstavec všechno popře. Ona by taková mohla být, teoreticky, ale zásada její psychické poruchy jí to neumožnuje. Přijde si jako nadřazený tvor, silnější a rychlejší, než cokoliv, než kdokoliv, ostatní jsou jen špína, žije v domnění, že pokud jim ublíží, neudělají to oni a to je většinou i pravda - spousta lidí, která se s ní setkala, už ji nechce nikdy vidět, raději uteče, než ji potkat znovu, protože se nesmí zapomenout na malý podstatný detail, ona je nepostihnutelná už jen díky svému původu, nikdy jí nic nedokážete, pokud si to ona sama nebude přát a hlavně… Zákony si hlídá, vždy najde skulinku, nějaké omluvení toho, co dělá, nedělá to jen tak, přijde jí, že tak koná dobře, najde si v sobě nějaké odůvodnění pro to všechno a je jedno, jak příliš absurdně zní, naprosto. Taisia upřednostňuje své potřeby nad všechny ostatní, jedná pouze v jejich zájmu a ničím jiném, nezajímá ji, čím se toho dopustí, co způsobí svým chováním, protože ona je to podstatné, to nejdůležitější a na ostatních nezáleží a nikdy nezáleželo, pokud dosáhne svého, nemá smysl déle s vámi setrvávat, proč taky, že ano… Neumí si udržet delší vztahy, pokud jí z toho neplyne nějaké vítězství, malé, soukromé. Má svou vytyčenou smečku lidí, kterým chce za každou cenu ublížit, které chce zlikvidovat a zničit, nikdy od jejich jména neodpustí, snaží se do posledního momentu a jen velmi silná osobnost tohle zvládne - takřka žádná, protože to nejde, systematicky vás likviduje bez ohledu na to, že by měla mít nějaké svědomí, myslet si to můžete, ale nemá, trpí absencí tohoto malého detailu, nic co provedla, ji netrápilo a nikdy trápit nebude, nemá si co vyčítat, nebo si to alespoň myslí. Nepocítí nikdy vinu, svalí to na někoho jiného s tím, že to nejspíše bude další problém pro tu nevinnou kořist… Hraje s vámi hru, kde ona je kočka a vy jste myš, nemáte šanci jí utéci, ona je lovec, predátor. Neodradí ji ani neúspěch a trest, protože se z něj nedokáže poučit, bere to pouze jako váš útok, a to ji podněcuje k další likvidaci všeho, co milujete. Postrádá jakékoliv city a nezajímají ji ty ostatních, možná jich jenom využije, nikdy se nebude bát získat, co chce skrz někoho, koho milujete z celého srdce, ví, že si tak získá vaši naprostou oddanost, pokud si třeba nepřejete docela nepříjemnou smrt a pomalou k tomu, nebo nechcete, aby se váš partner dozvěděl něco odporného o vaší maličkosti. Má všude sít malých ptáčků, kteří jí vyzvoní všechno, dokáže si je získat vlastními cestami a jinou… krabičkou jedu na ostatní. Nebo se optá tatínka, tatínek ví všechno, obchoduje se smrtí… Nebojí se vás zlikvidovat ani touhle cestou. Není rady, jak před ní utéci, využívá téhle slabosti lidí, veškeré neupřímnosti, řeší většinou milostné vztahy a v nich pletky, protože je to úspěch, bolí to oba dva a její sadistickou duši to až po okraj naplňuje slastným vzrušením, když si vás někdy ona vyhlédne, tak… utečte, nemáte co dělat, ona se nezmění, nepomůže ani upřímnost, ona si něco nejde, nepomůže ani šokování, když řeknete, tak jí to řekni, udělá to, proč by si měla nechat upřít to potěšení… Můžete jen doufat, že ji přestanete bavit, co více k tomu říci. Není potřeba mluvit o ní samotné, tohle je náplň jejího života, nic více ji nikdy nezajímalo, nějaké vztahy, to nejde… Potřeba mluvit o sobě také ne, zjeví se jen, když se někde vyhrabe ošklivé tajemství a začíná systematicky útočit. Obelstít ji je těžké, ona je inteligentní, naprosto, sází na logiku, na všechno, co ví… A že toho není málo, je dcera obchodníka se smrtí.

Životopis: Její rodiče se nevzali z lásky, ale pouze jako výhodný sňatek, tak to hold funguje, oba dva tomu nepřikládali žádnou velkou váhu, chtěli jen dítě a pak sladký klid, to se od nich čekalo, stejně jako spousta peněz. Otec, už od svého útlého dětství, byl připravován na kariéru obchodníka se zbraněmi, vyvíjel nové technologie v tomhle oboru a podporoval černý trh, mafii… Nikdy se nemotal do ničeho, co by zavánělo dobrotou, protože podsvětí vydělává dvakrát tolik, neměl důvod a nikdy ho za to nikdy nikdo nechytil, to má až moc velikou podporu mafie a k tomu ještě spoustu lidí, kteří jsou mu bezmezně zavázáni, on jim vždy něco dal a chtěl za to jediné - naprostou manipulaci s jejich životem, a to spousta lidí ve špatné situaci jen ocenila a přijala. Její matka byla vychovávána jako naprosto obyčejná morojská manželka, dobře vypadající doprovod velkého pána, nic více a nic méně, musela umět udržet konverzaci na úrovni a porodit potomka, což se také povedlo, proto 1. 1. 1995 spatřila světlo světa dcera Dmitrye Ivanoviče Drozdova a Anastasyii Fjodorovny Dragomir - Taisia Dmitryovna Drozdov. Už od narození žila v dost luxusním sídle v Rusku, konkrétně v Petrohradě a i přes to, že nebyla vytoužený mužský potomek, tak se začalo všechno motat okolo ní, jako kdyby byla střed vesmíru, což byla, kouzelná mladá dívka jednoho z nejvlivnějších mužů planety, střežili ji jako poklad, oko v hlavě a bezmezně milovali všechny morojské dámy, dhampýři ji střežili ve dne, v noci, měla posílenou ochranku už jako malé dítě. Matka se o ni nikdy moc nezajímala, měla vždy dost práce, ale vytvořila si k ní alespoň nějaký vztah, určitě ne takový, jaký by měla mít matka a dcera, ale bylo v tom vzájemné porozumění a schopnost se vcítit do té druhé, nebo odhadnout, jak se asi doopravdy cítí. Hodně cestovala, proto neměla čas na to se kamarádit s kýmkoliv, ale Taisie to nevadilo, zvykla si na neustálou přítomnost otce, který jí dal vždycky to, co si přála. Postupně rostla a začala chápat dokonale propracovaný systém vražd, mafie a zbraní, milovala sezení na klíně svého tatíčka a pozorování nových vynálezů, byla tehdy malá, ani do školky nechodila, neměla potřebu se kamarádit se svými vrstevníky, stačil jí otec… Když už uměla chodit, začala ho doprovázet spolu s maminkou na všechny možné akce, kde působili jako šťastná rodina, kterou vlastně ale nikdy nebyli, jí to nevadilo, ráda se přetvařovala. Po jisté době však otci někdo promluvil do duše, že by se měla začít stýkat s lidmi svého věku a kdesi cosi, tak ji strčil do školky. Nebavilo jí to tam, nikdy ji nechápal, jenom jakási ušmudlaná holka, říkala si Anna a všude za ní lezla, kdyby věděla, co se poté stane, asi by zůstala u ostatních… Nástup na školu proběhl bez větších chyb, ji by si nikdo nedovolil odmítnout, pokud se nechtěl bát o svůj život, Anna se stala věrným ocásek a Taisia poprvé pochopila, jak je to se společností, všichni ji nenáviděli, protože byla něco víc, než oni, každý se jí bál a nikdo se s ní nebavil, ale nedá se říci, že by jí to nevyhovovalo, když jste druhák a bojí se vás i starší, radikálně vám to zvedne sebevědomí, stala se obávanou dívkou, tradovaly o ní nepravdivé zvěsti, ale nikdy se jim nebránila, opravdu, nechala lidi, ať si myslí, co chtějí… Otec ji začínal shledávat velmi podstatnou pro jeho další hry a stala se jedním z jeho mnoha prostředníků, shromažďovala informace a byla lepší, než kdokoliv z jeho ptáčků, protože z dětí se toho dalo vytáhnout dvakrát tolik a hlavně ji nikdo nepodezříval a nikdo o tom nemluvil, budila přirozený respekt už jen tím, kdo byla. Milovala to, protože poté, když jednou náhodou dostala špatnou známku, vytáhla něco na učitelku, viděla ten její výraz a opět dosáhla svého. Využívala toho, pokaždé když něco potřebovala či chtěla, byl tu někdo, kdo jí to mohl poskytnout za směšné vyhrožování. Ale pak ji to přestalo bavit, lidé moc poslouchali a to ji nezajímalo, byli nudní, všichni. Dhampýři odporní už jen tím, že dýchali, nenáviděla je ze srdce, což se projevilo při nástupu na střední školu, ale o tom až později. Otec ji začal totiž shledávat tak kouzelnou a podobnou tomu, co on chtěl, že ji naučil i střílet, měla povolení chodit kamkoliv po jeho pekle, vytvářela jistou část zbraní - ne tu technickou, zvládla by ji, ale bylo jí na to moc málo, jen vědci poupravovali to, co ona nevychytala. Přišel konec základní školy, odcházela s dokonalým prospěchem na soukromou školu, ale nebylo to jak u nás, že kdo má peníze a nic neví, tak sem jde - byla to velice prestižní škola, kam se bohužel dostala i ta Anna… Taisie lezla pořádně na nervy, ale nechávala si ji pro všechny případy jako pobočníka, nepotřebovala ho, mohla mít ochranku všude, kam šla - stačil jí jenom odvoz limuzínou - ale nechtěla budit tolik pozornosti… Byla šedá eminence, šeptalo se o ní jako o dívce, co stojí za velkými rozhodnutími. Policie se několikrát pokoušela cokoliv vyštourat a pochopit ten systém, jenže nikdy se jim nic nepovedlo, na veřejnosti působila tak křehce, až to nebylo možné a zkuste si tvrdit, že je to učiněný ďábel… Tehdy ještě nebyla. Zvrtlo se to na jednom večírku, nic neobvyklého ani u vyšší vrstvy, jenže… nějakou záhadou se tehdy v bazénku utopila skupina studentů, dalo by se to svést na opilost, kdyby… Kdyby celý bazén nebyl plný morojské krve, kdyby někdo z těch studentů pil. Nikdo nevěděl, co se stalo, ale chudák Anna tehdy Taisiu viděla… Druhého dne byla nalezená mrtvá, roztrhali ji psi. Byla z toho tragédie, všude se o tom psalo, ale nikdo nevěděl, kdo za tím stojí. Všichni tušili, všichni podezřívali Taisiu, ale nikdo jí neměl co dokázat, nikdo z nich… Otec se jí zeptal a ona mu bez svědomí lhala do očí, policie se začala vrtat ve všem… Nakonec řekla pravdu matce, ta byla zdrcena a navrhla alternativu výhodnou pro celou rodinu a i akademii - pošlou ji tam, aby dokázala svoji nevinu, tam si prý smí dělat, co chce, bude čestný člen, otec… byl sice smutný, ale jeho holčička tak předčila jeho očekávání… Nakonec musel souhlasit s manželkou a Taisia za veliké slávy, jela vstříc novému životu, co se ani za boha nebude podobat ničemu dobrému…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kaisa-ab kaisa-ab | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 21:04 | Reagovat

Zvedl se vítr, vznesl bílý vlas,
Tiše krajinou se nesl, smutný hlas,
Oheň rozdrápal ho, zlikvidoval,
Zelenou ocelí oheň vlas pospojoval.

Drak vznesl se do oblak, majestátně,
Zvíře zavylo, cosi ho zabilo, proradně.
Pět lidí tak rozlišných, jak jen černá a bílá jsou,
Nesou břímě, bolí to, nesou lásku svou.

Poslední pohled, poslední slova na rtech,
A bez naděje, bez potěšení všech,
Ozval se hlas, realitou zbit:
"Navěky budeme milovat, navěky ctít."

Bílý vlas za Kiiru Marju Pilvi Aurinkoinen.
Oheň za Joakima Fredrika Iisakki Drozdova.
Zelená ocel za Aleksanteriho Jyrki Jooseppi Drozdova.
Drak za Felicitas Lilian Dragomir.
Mrtvé zvíře za Taisiu Dmitryovnu Drozdov.
Hlas za všechny, které milovali...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Propagace:
Chceš taky vyměnit ikonku? Napiš do reklam.