Morojka - Juliette Elodie Orianne Badica

20. dubna 2013 v 12:49 |  Profily
Jméno: Juliette Elodie Orianne Badica
Rasa: Moroj
Věk: 20let
Datum narození: 3.4.1993
Místo narození postavy: Paříž, Francie
Živel: země

Vzhled: Juliette je sotva 170 centimetrů vysoká, nebo spíše nízká morojka, protože oproti ostatním je na tom s výškou asi mizerně. I přes svou výšku ale vždy vynikala se svými tmavými kukadly, které mají takovou neurčitou barvu, někdo říká, že tmavě hnědou, někdo že je to tmavě šedá, tmavě modrá, nebo zelené, no doopravdy je to taková šedo-hnědá až zlatá, ale jen místy a je to vidět jen, když se díváte hodně zblízka. Jinak jsou její oči velké, ale ne moc kulaté, orámované hustými řasami, přirozeně hnědé barvy, ale téměř vždy si je zvýrazňuje řasenkou, a to hodně. Dbá na to, aby její oči byly nejvýraznější. Nad očima se klene husté obočí tmavě hnědé barvy, udržované v požadovaném tvaru, protože jinak by si rostlo, kam chtělo, stejně jako její velmi husté, tmavě hnědé vlasy s černými odlesky, po ramena dlouhé, ale když si je vyžehlí, rázem se prodlouží až po prsa. Nos má v celku výrazný, ale je s ním naprosto spokojená, nějakým komplexem velkého nosu vážně netrpí. Ústa jsou plná, lehce narůžovělá, až do fialova, kůže má lehce zlatavý nádech, vůbec není bledá jako ostatní morojky, to bude asi díky jejímu původu. Sice není stejně vysoká, jako ostatní, ale co se jejího skromného hrudníčku týká, je dosti skromný, stejně jako by měl být u většiny morojských žen nebo dívek. Musí se uznat, že alespoň boky a pozadí nějaké má, ovšem s hrudníkem už nic nenadělá. Samozřejmě břicho má ploché, ale není to vysportované, prostě od přírody. Ruce hubené, ale ne jako tyčky. Dalo by se říct, že oproti vrstevnicím, které mají dobrých 180 centimetrů a jsou kost a kůže je ona lehce oplácaná, což stále neznamená, že je tlustá. Co se oblékání týká, překvapivě nosí převážně džíny a trička, nějaké bundy, kozačky nebo lodičky, zkrátka si obleče to, co jí pod ruku padne. Samozřejmě že nedělá nějaké šílené kombinace, ale vážně, když jí padnou pod ruku černé džíny a bílé triko, přeci nebude hledat něco jiného, prostě se obleče, a jde. Nemá žádné jizvy, ani tetování, je na první pohled vidět, že se rodiče postarali, aby se o jejich dítě strážci dobře postarali, takže se jí žádný vážný úraz nestal. Celkově dbá na svůj vzhled, snaží se dobře reprezentovat svůj rod.

Povaha: Elodie je od přírody velmi jednoduché povahy. Nikdy nebude příliš nadšená, ani příliš smutná, takový klidný, pasivní typ morojky, který vám v případě ohrožení sebere půdu pod nohama. Doslova. Moc lidem nedůvěřuje, ačkoliv se to může zdát. Všechno si předem promyslí, ale určitě není zakřiknutá nebo tichá. Občas se zdá lehce naivní, a i když si to s její nedůvěřivostí protiřečí, naivní opravdu někdy je. Většinou se tváří ze začátku jako by byl každý den pohřeb, hrozně smutně, ale to jen proto, že nemá důvod se usmívat. Ten, kdo ji zná, ví, že se tak fakt jen tváří, ostatní se věčně ptají, co se jí stalo, proč, jak kde kdy, a jí se nikdy nechce odpovídat, a tak jek pokyvuje hlavou. Je dost líná, alespoň co se sportů týká, ale to, že jí v malých porcích její nedostatek pohybu nějak anuluje, takže není tlustá. K smrti ráda vzpomíná na dny na akademii, kam se ráda vrací, protože ačkoliv nikdy nebyla premiantka, její rebelské já probouzející se kdykoliv jí zajistilo dostatečné pobavení. Ano, i takový klidný tvor jako ona umí rebelovat, samozřejmě teď už je dospělá, a ovládá se. Občas. Co se jejího živlu týká, vzhledem k tomu, že v politice se producíroval jen její bratr a otec, mohla se s matkou učit ovládat svůj živel, proto ho ovládá v celku slušně, určitě není radno si s ní zahrávat, protože když se naštve, je jako živelná pohroma. A v tom je její největší problém. Sice se nenaštve tolik jako ostatní, ale je vytrvalá, a když něco začne, dokončí to, i kdyby to trvalo celý život. Svým podmanivým pohledem si dokáže u ostatních vynutit respekt, hlavně to tedy dělávala jako malá, protože kvůli její postavě jí všichni vnímali spíše jako někoho, kdo se narodil omylem. Jako asi každá morojka je hrdá a lehce povrchní, jak už bylo řečeno, je takový mix povah, protiklady se anulují, vznikne něco neutrálního, a to je přesně ona. Může se zdát až taková bez života, ale to je věc názoru. Samozřejmě ji názor ostatních moc nezajímá, dělá si všechno tak, jak chce ona, na nějaké případné postupy kašle. Ne vždy, ale většinou ano. Její velkou láskou je hudba, ale hlavně knihy. Nikam se nehne bez své velké knihovny, a když už se má uskromnit, stejně potřebuje tak dva kufry, aby do nich naskládala to nejnutnější. Díky tomu je velmi chytrá, vždycky byla, jen školu flákala. Velmi dobře si pamatuje, má fotografickou paměť. Občas je lehce namyšlená nebo sobecná, tedy hlavně sobecká. V prve řadě myslí na sebe, a je si vědoma toho, že si o ní všichni říkají, že je to jen další namyšlená morojka. Jen málo vyvolených o ní může říct, že jí znají, a to jsou většinou spolužáci. Jako svého velmi dobrého přítele považuje Sinistera, za méně dobrého, ale stále přítele považuje Andrease, o kterém si sice stále myslí své, ale nechá to radši v sobě. Všude ji doprovází její věrná dvojice strážců, Margharette a Lileon. Maggie zná už ze školy, ale stejně jako Andreas byla ve vyšším ročníku a tak odešla dříve. Lileon je straší o necelých deset let, a marně se pokoušela dát ty dva dohromady, než si ujasnili, že Maggie má přítele. Lileon je na tom stejně. Tady se projevuje opět její vytrvalost, ale také snaha dávat lidi kolem sebe dohromady, to v ní zůstalo zakořeněné, a těžko to dostane ze sebe ven.

Životopis: Narodila se jednoho chladného dne v Paříži, to jest hlavní město Francie. Ale její příběh začíná, když se mladá Joanne Ivashkov a Jean Francois Badica potkali na škole. Hrozná romantika už od prváků, nic zvláštního, hned po ukončení školy se vzali a rok poté se z jedné z mnoha jejich vil ozýval pláč. To přišel na svět Nicolas Badica, ovšem později se zjistilo, že to nebyl vůbec syn svého otce, nýbrž syn jakéhosi královského moroje z rodu Voda. Jeho příjmení mu ale zůstalo. Matka nikdy nebyla na pravidla, byla vždy hrozně svévolná, a tak. I přes protesty otce se po třech letech narodila I malá Juliette. Dostala jméno po babičce, druhé po tetě (Elodie) a třetí po hodně vzdálené babičce, která se stala strigojkou a následně proměnila v průběhu jednoho roku polovinu tehdejších příslůšníků rodu Badica, tedy alespoň ty, které měla nadosah. I přes to, že v celé Francii jich moc v té době nebylo, proslavila se tím, a teď, když někde Juliette zmíní své poslední jméno, hned každý vzdělaný moroj ví, o koho jde, často si proto dávají více pozor, protože ty nebezpečné oči zdědila právě po ní. Její výchovu zajišťovala matka, o reprezentativní záležitosti se staral bratr a otec. Samozřejmě že se občas ukázala I ona, ale na Elodie se vždy hledělo jako na někoho, kdo zajistí pokračování rodiny, ne jako na někoho, kdo by se měl angažovat v politice. Nikdy jí to nevadilo, ani vadit asi nebude, protože ona je spokojená tak, jak je. Se svým bratrem moc dobrý vztah nemá, ale to ani s otcem, který nikdy nesouhlasil s tím, že by měla umět ovládat svůj živel. Její dětství by se dalo přirovnat k dětství šlechtičen, protože moc zábavy neužila. Protože I přes všechny pletky a tisíce nevlastních sourozenců má slovo její rodiny docela velkou váhu, alespoň v rodě patří k těm důležitějším, bralo se všechno velmi vážně. Nemůže si ale na nic stěžovat, její dětství se jí líbilo, takový začátek, protože pak ji poslali na Akademii, kde to tedy mladá, tehdy sotva 16 letá Juliette pořádně rozjela. Nikdo jí nekontroloval, svou reputaci si hezky pošpinila věčným chozením za školu, opíjením se se staršími spolužáky, šírením různých drbů, vyvádění nehezkých věcí ostatním. A hlavně svou sobeckostí, protože ta přesahovala v době puberty všechny možné hranice. Bylo jí všechno ukradené, přezdívku ledová královna nedostala jen tak bezdůvodně. Jen málokdo ji viděl se smát, a to byli vážně dobří přátelé, se kterými se stýká dodnes. Rok před ukončením studia zemřela její matka a zanechala za sebou posledního potomkla. Malou Ariadne, které je teď sotva 10 let. V té době jí nezbylo nic jiného, než rychle dokončit studium a dát se na výchovu Ariadne, která o to ale nestála, a tak si ji vzal do péče její bratr a jeho první manželka. Díky tomu se mohla Juliette vrátit na akademii, a alespoň trochu přispět do výuky, ale hlavně se setkat se starými přáteli a najít si nové, protože starat se o dítě… to není nic pro ni, na matku se ještě necítí a žádné mateřské pudy nemá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 20. dubna 2013 v 13:04 | Reagovat

Skvělá charakteristika. Máš krásný lay :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Propagace:
Chceš taky vyměnit ikonku? Napiš do reklam.