Moroj - Aleksanteri Jyrki Jooseppi Drozdov

16. března 2013 v 14:52 |  Profily
Jméno: Aleksanteri Jyrki Jooseppi Drozdov
Rasa: Královský moroj, údajně zesnulý dědic majetku jeho rodičů...
Věk: 20let
Datum narození: 1.1. 1995
Místo narození: Finsko
Žviel: éter

Vzhled: Jeví se jako většina z nás, člověk o kterého zavadíte pohledem a možná konstatuje, že je docela pěkný, ale tím to hasne, není nic přehnaně sladkého a vyčnívajícího z davu, alespoň tohle mu zůstalo a je za to rád. Jeho výška se rovná naprosto dokonale parametrům jeho rasy, odpovídá všemožným požadavkům jak do šířky, tak do výšky. Co se tohoto týče, nemá mu prozatím nikdo co vytknout, možná jenom nějaká babička by zkonstatovala, že je poněkud bledý i na poměry moroje, ale vzhledem k jeho místu narození se není co divit, do styku se slunečním zářením se dlouho nedostal. Za těch pár let si stihl vytvořit osvalení, hlavně během puberty nabral trochu té hmoty, takže pohled na jeho tělo například bez trička vám určitě záchvat v tom špatném slova smyslu nepřivodí, otázka potom či jste ženského či mužského pohlaví a jak reagujete na něco takového, inu… to je jedno. Při prvním pohledu do obličeje si můžete všimnout zvláštně zabarvených očí, většinou chytají odstíny zelené, ale není to taková ta teplá, jakou má většina hrdinů dívčích románů, ale naprosto ocelově, jako odlesky kovů ve slunci. Pohled má pronikavý, podbarvený jakousi zvláštní emocí, kterou spousta lidí není schopna určit blíže, něco jako směsice respektu, strachu a něhy, zvláštní kombinace… Jinak zapadají do obličeje takřka pohodlně, dlouhé řasy tvoří chmýříčko nad obrazem naprosté nevinnosti a obočí se klene ve velmi podobné barvě, jakou mají jeho vlasy, které se neválí po obličeji jak je to momentálně asi moderní, ale drží nad ní, ve své pískově hnědé barvě, která ani zdaleka nepřipomíná slámu, ale velmi… zvláštní odstín, trochu jako med, ale co se dá dělat, alespoň netrpí tou dědičnou chorobou, co jeho sourozenci. Rtíky jsou plné, tvarované, kouzelné… Na těle se nachází pár ozdob, co dodělávají celkový dojem, pár tetování zasazených do jemně pórovaté kůže. Objevit celé jejich spektrum společně s významem by trvalo věky, možná jemu by to bylo příjemné, ale nedá se nic dělat, všechno to ukazuje nějaké výjevy, jeho emoce a je to ta poslední věc, která mu zůstala po někom, něčem… Vzpomínky. Oblečení… Proč chodit oblečený, když vypadáte jako on? Každopádně etika zapracovala i tu, ale neuvidíte na něm něco ve stylu vyhrocených barbie panáčků nebo emařů, co mají více cvočků než armádní obchod. Nosí sice značkové oblečení, ale nevytahuje se tím, nepokládá to za důležité a snaží se hlavně o pohodlí toho všeho, co má na sobě. Sice nenosí moc světlé barvy, ale ani ty vyloženě tmavé. Občas si pořídí nějaké doplňky, hodinky, ale ej t málo kdy, on… nerad chodí přezdobený, nikdy nevíte, co se stane a nestane… Jeho chování, vyjadřování a první dojem z jeho maličkosti… Nikdy nikam nespěchá, on jde pomalu, klidně vyrovnaně, pozoruje všechno rozvážně, sice nededukuje, ale zajímá ho vnější stav věci, pamatuje si skvěle obrazy, místa, protože to miluje, rád zkoumá pohledem okolí. Vyjadřuje se slušně ve spoustě jazyků, neuvidíte ho nadávat a zvyšovat hlas, gestikuluje jemně, dává si pozor na každé slovo a projev neverbální komunikace. Občas je to sice znát, ale jen málokdy by to bylo na obtíž. Je galantní, elegantní a z tváře mu nikdy nezmizí mírné pousmání, možná trochu dětské, možná ne.


Povaha: Sice možná vypadá rozvážně, ale první povahový rys je nestálost, pořád se v něm perou dvě strany a po pravdě on neví, které z nich dát přednost, jedna mu radí tak, druhá jinak a obsáhnout všechno tohle myšlení v jedné postavě je poněkud složité. Asi je dobré říci, jaký byl a jakým se stal, tím se nejlépe propojí propastné rozdíly mezi těmi dvěma tábory jeho povahy. On se zase nějak vyloženě rapidně nezměnil, ale jsou věci, co vás poznamenají do konce života. Vždy se snažil držet toho, co se o sobě dozvěděl od ostatních, ale ne vždy se mu to podařilo… Ale nyní již zpět k pointě. Nutno ze začátku dodat, že není uzavřený chlapec, vyloženě nepřátelský, tenhle rys on v povaze nemá, ale tím hasne veškerá jeho dobrota, zase z něj není potřeba dělat světce. Má v sobě přátelskou podstatu, má rád společnost cizích lidí, rád naslouchá jejich problémům a snaží se alespoň trochu porozumět jejich povaze. Snaží se usmívat na všechno, mírně poradit, ukázat jiné stránky věci a určitě si vás jako přítele udržet, v tomhle ohledu ho nezměnilo nic, zůstal v tomhle neoblomný. Také je to věrný chlapec, on si vás bude snažit zapamatovat pro nějaký váš hlavní a typický rys, kterým se stanete jedinou osobou v jeho životě… Na druhou stranu je poněkud nedůvěřivý ohledně všech návrhů jeho směrem, nemůže za to, pevně se o v něm zakořenilo po zkušenostech, takže se ujistí a nikdy to nebude plná víra v to, co děláte, jenom pokud si vážně získáte jeho srdce, poté se otevře více než komukoliv jinému… S tím souvisí i toto, nesvěřuje se nikomu, snaží se problémy udusit v sobě, trpí často depresemi, ale i přes to všechno vám nikdy nic neřekne, příliš se bojí ran ze strany ostatních, proto to nikdy neudělá. Nikdy vám nedá o sobě všechno, nedokázal by se udělat tak zranitelným. Ohledně všeho je dost opatrný, nemá rád vyloženě zlé lidi, sám hledá na světě to dobré, pokud v té temnotě vůbec ještě něco zůstalo a to platí i ohledně případných vztahů. Měl sice období, kdy trávil většinu svého času po boku krásných dam, ale jeho srdce si stejně vždy ukořistila jenom jedna a té on zůstal věrný. Sice se tak netvářil, ale jeho pózy nevypovídají vždy všechno, rád se sdružuje s dívkami a snaží se jim pomoci, z počátku je možná trochu ignorant na jejich romantická gesta, ale když na to přijde a on si všimne, umí udělat alespoň trochu dojem. Není vyloženě rozněžnělý, shrne-li se to, dá se považovat v celku za normálního člověka, ale občas na něj padne taková nálada, že je lepší se držet dostatečně daleko, nejlépe tisíce kilometrů od něj, jelikož z očí mu pak metají blesky, je agresivní, nesvůj, nervní a třese se, jsou to nekontrolovatelné výbuchy, nikdy neví kdy přijdou, ale pak už to dokáže vycítit…Z dětských sandálků vyrost, dospěl, trochu zmoudřel a získal ladnější náhled na svět, jeho vědomí a svědomí se motá okolo toho, jak udělat existenci co nejsnesitelnější, proto s ním lidé relativně rádi tráví čas, sice je asi nepodpoří v kdejaké blbosti, ale rád pomůže. Na světě ale existují dvě osoby, ke kterým se chová naprosto jinak, těm, když ublížíte, jste dcerou či synem smrti, jeho bratr a sestra mají naprosto jiný vztah k němu a on k nim, je to… Diametrální odlišnost, nesnažte se je před ním shazovat a urážet, na to je dost háklivý.

Životopis: Narodil se jako druhé dítě svého otce, ale první v rámci svazku manželského, od narození byl patřičně vychováván, aby jednou nastoupil na ten post zaslíbený, sice po tom nikdy netoužil, ale nesnažil se v sobě podněcovat nějaký odpor vůči dané budoucnosti, proto byl docela klidně vychováván, bez zvratů v životě, tedy do chvíle, kdy se mu narodil mladší bratr, nikdy ho nebral jako soka, ale netrpěl nějakou přehršlí citů k němu, prostě další člověk už v tak narvaném hradě. Nedokázal si k němu vytvořit alespoň z počátku žádný určitý vztah, vyrůstal od něj odtržený, nepotřeboval jeho maličkost k existenci. Už od narození to byl tichý chlapec, co se neangažoval v ničem potřebném, mluvil jen, když byl vyzván a tvářil se přílišně vážně na jeho věk, ale celá tahle fraška padala, když se snažil vzdělávat ve zpěvu, do něj dával celé své srdce, uměl to a krásně se to poslouchalo, tehdy vlastně také poprvé potkal malinkou dívku s bílými vlasy, co o sobě hrdě tvrdila, že je dcera jeho otce. Nevěřil jí, nechtěl a hrdost mu to nedovolovala, jenže ta podoba, kterou on nikdy nezdědil, ho zarážela. Zvláštní gen, nejspíše recesivní a jeho mladší bratr měl také tak bílé vlasy, jen tady se asi muselo geneticky setkat u její matky s dalším recesivním, že je to tak agresivní, ale on má své pískové po matce… Takže to opravdu může být malá sestra? Zvažoval to neskutečně dlouho, ale když s tou novinkou přišel i Joakim, tak musel uznat, že to asi bude pravda a protože se ke všemu stavěl čelem a přímočaře, tak nechápal pohnutky jeho otce, co se snažil to dítě dostat co nejdál od něj, když ta podoba byla nesnesitelná, ona prostě byla jeho dcera na první pohled, jeho malá sestřička… A to odpuzování v něm budilo reflexy, že by jí měl pomáhat i přes své omezené prostředky. Neměl kdejaké slovo, ale snažil se i přes její odpor pomoci, jakkoliv. Znamenalo to sice neustále potíže a problémy, ale zametání problémů pod kobereček ho štvalo ještě více. Rostl, sílil, učil se všemu, co pokládala jeho rodina za důležité, seznamoval se spoustou vlivných lidí, kteří mu mohou zajistit dokonalou budoucnost, a tajně kul pikle se svým sourozencem, kterého konečně začal mít alespoň částečně rád. Dorostl do věku, kdy mu chlapci už nebyli dost dobří, takže se začal družit s dívkami, nelámal jim srdce, nikdy nepůsobil tak jako jeho bratr, spíše poslouchal jejich potíže, takže si většina z nich z něj udělala kamaráda, ze kterého by raději něco víc, nebo někoho, kdo o ně nestojí, ale to nebyla pravda. Držel se v mezích a snažil se prostě chovat jinak, dospěleji… Neocenil ho nikdo, možná trochu drahá sestra Kiira, která tehdy té doby už dospívala, velmi rychle, stala se takovou, jakou byla, a vnesla mu do života první a jedinou jeho opravdovou lásku. Aase. Jejich první setkání se zdaleka nerovnalo všemu tomu nádhernému, co slýcháme, mlátila s ním od zdi ke zdi kvůli tomu, jak zmlátil svou sestru, on za to nemohl, projevoval se u něho jeho dar, nadání, prokletí a on trpěl depresemi, úzkostnými stavy a návaly panického strachu či agresivity, nedokázal to ovládat a ventilovat jiným směrem, alkohol mu nevoněl a celkově mu to narušilo životní stabilitu. Zvykl si na klidné chování a tohle ho vykolejilo neskutečným způsobem. Později ale zjistil, že Aase není tak špatná, začal si s ní povídat dlouhé dny a noci, tajně doufal, že ji třeba jednou přiřadí k němu a dělal pro to cokoliv, pokoušel se přemlouvat otce a podobně. Jejich vztah sílil, z přátelství se stala láska a z lásky smysl existence, trávil s ní všechen čas a temnota z jeho srdce na pár okamžiků vždy zmizela… Miloval to, miloval ji. Všechno se změnilo jednoho dne, tehdy se z noviců stávali právoplatní dhampýři a přiřazovali se k morojům, on tam byl, Aase tam byla a i Kiira, která ale tvořila svatou výjimku, stále hrozilo, že by mohla svému chráněnci trochu ublížit, tak se raději nesnažili ji lámat, doufali, že přijde k rozumu. Stál tam tedy a očekával, co se bude dít, ale celý ten den se cítil nějak zvláštně, měl špatný pocit, hodně špatný… Velká sláva přešla, nastala nějaká stupidní oslava, po které se se svou kráskou měl sejít kdesi při měsíčku u jezíčku… A ona nedorazila. A nebyla tam ani později, nikdy… Zlomilo ho to, zničilo, netušil, kam zmizela, ale ani Kiira nic neříkala, ona ji neměla ráda, nikdy, její srdce bylo vždycky tak ledové, ale tehdy teprve poznal, že ona ho celou dobu chránila, nebo se o to alespoň snažila, byl k tomu slepý a takhle to dopadlo… V téhle hlavě se zrodil nápad na nevinnou akcičku a vzhledem k užívání éteru to nebylo nic těžkého, vyrazili a on si to užil, snažil se zapomenout, i když ztratil veškerou životní oporu… A pak to přišlo, to hnusné, to, co ho naprosto změnilo, zničilo mu to život. Strigoj sem, Kiira, bratr, vůně krve, tak neskutečně omamná, dokonalá a on měl žízeň, pak jen bolest, palčivé tažení a ticho, znovuzrození v obludu. Nepamatoval se na rodinu, na nikoho, asi se cestou uhodil do hlavy a toužil jen a pouze po krvi, nic jiného nedokázalo uspokojit, uklidnit, potřeboval zabíjet, nepamatuje si počty, jen ví, že zabíjel a ničil, všechno, co mu přišlo pod ruku. Smutné, ale pravdivé. Dodnes mu z tohoto období zrůdy utkvělo jen pár vzpomínek a nevyrovnaná osobnost, nic více mu to nepřineslo, jen vraždil, mladý a zlomený chlapec, už bez éteru, bez té temnoty, co ho užírala zevnitř. Den, kdy se z něj opět stal čistý moroj, sněžilo. Bílé kapičky dopadali na jeho maličkost, vyhýbal se spolu s ostatními pražícímu slunku, co ho nenávidělo a chtělo zabít, jenže nedalo se nic dělat. Oni o nich věděli, ať je strigoj jakýkoliv, tohle mu bylo jasné, oni po nich půjdou, musí se zabít, zničit, zlikvidovat… A taky že přišli, morojové, dhampýři, bylo to jedno, padali na zem spolu se strigoji, umírali, on také bojoval, bojoval za to, co byl. Bez duše, bez pochopení, ale pak ho něco zasáhlo, nebyl to dhampýr, ale moroj, možná… určitě, uživatel éteru. Pár dní ticha, další narození, je z něj moroj, temnota se vrací. Jeho zachránce ale beze stopy zmizel, nechali ho tam, změnil se a musel utéci, neměl nic, jen svou identitu a jasný cíl, věděl, že na návrat domů je pozdě, zabijí ho, protože byl tou obludností, ale stále ho hřálo vědomí, že někde žije jeho bratr a sestra, někde jsou. Hledal, sledoval a doufal, oni zůstali jediným pojítkem s rodinou, s minulostí. A on nechtěl zapomenout. Měl peníze, něco málo, kreditku, heslo, rodinné majetky, ta konzervativnost se mu vyplatila, žil si nad poměry a pak přišlo první vodítko, vzápětí další… E-mail, bez podpisu, jen návod. A nikdy nezjistil, kdo je posílal, kdo ho zachránil, tedy až do chvíle, kdy se rozhodl vyrazit do Ameriky, za Kiirou, za Sakim. Letiště sice přeplněné, ale i tak mu poskytovalo alespoň nějakou ochranu před sluncem a tam stál středobod jeho vesmíru, nezměnila se, za celou tu dobu se nezměnila, byla stále stejně krásná a dokonalá jako předtím. Ale něco se stalo, stál u ní moroj, vysoký a krásně urostlý, svíral ji v náruči, očima propaloval jeho. Nezmohl se na nenávist, něco v duši mu říkalo, že tenhle mu neublíží, že… to nejde, že on mu pomohl. A opravdu, poznal své anděly strážné, ty, co mu poskytli hesla, nápovědy a všechno, teď se jen přišli rozloučit. Dali mu nový život a on je nemohl nenávidět, i kdyby si to přál. I když to tak chtělo srdce… Odletěl, poznal je, dodnes má kontakt, ale nová kapitola života je před ním. Doufá, že bude moc býti přijatý na akademii jako pomocník, cokoliv, potřebuje ke svým příbuzným, aby našel sám sebe. Dávno se ztratil. Ztratil se v minulosti…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Propagace:
Chceš taky vyměnit ikonku? Napiš do reklam.