Strážkyně - Kiira Marja Pilvi Aurinkoinen

24. prosince 2012 v 12:04 | Rose |  Profily
Jméno: Kiira Marja Pilvi Aurinkoinen
Věk: 24 let
Datum narození: Traduje se, že 7.7., ale přesný rok odmítá sdělit.
Značky: 3 značky

Popis: Již na první pohled si je možno všimnout čistě árijského typu jak pokožky, tak vlasů a očí, možná až trochu moc albinistického, ale přeci jen to dodává docela ladný a celkově něžný dojem malého stvoření. Pod tričkem se rýsují ženské křivky a postava sama o sobě dodává všemu nádech lesní víly, jelikož ačkoliv do sebe cpe třeba tři tuny všeho možného, kilogramy navíc jí naprosto nic neříkají. Jinak výška nijak nevybočuje z mezí obvyklého lidského i upířího tvora, stejně nosí podpatky, takže nějaké případné nedostatky ladně zahladí. Svaly se rýsují jen převelice málo, ale když si do ní uhodíte, tak vás to asi bude bolet o něco více, než ji samotnou - má je, akorát přes tu nesnesitelně bodavou bělost, vzhled elfa, ducha, jsou takřka nepostřehnutelné, pokud si na to tedy nezvyknete, čehož většina lidí není schopná. Obličej tvaroval někdo do trochu nepříjemného tvaru s vystouplými lícními kostmi, ale jinak nepostrádá symetrii a rovnost ve všech ohledech. Z něj koukají dvě pronikavě modré oči s trochu chladným nádechem, které jsou rámované bělostnými řasami, které ale obvykle zaplácává pod tunu líčidel, která dodávají aristokratický vzhled. Ústa postrádají krev, barvu… Ale jinak nejsou nijak rušivá, skoro vybízejí k polibku. Vrásky se dosud neobjevily a nejspíše to v poslední době ani nehrozí, akorát si ti vnímavější všimnout průsvitnosti kůže, nejvíce v oblasti očí, které už sami o sobě jsou nepřirozené. Bělma až přílišně bílá a panenka sama o sobě zvláštně zbarvená, jak jste se již dozvěděli výše. Tvář rámují dlouhé, takřka bílé vlasy, které sice moc vlnek nepobraly, ale rovné též nejsou. Nad obličejem je střižena jakási patka, která dohlazuje jinak docela do očí bijící barvu, která není pro spoustu lidé moc typická, ačkoliv… Ona není Američanka a už vůbec ne něco tak tmavého jako Italka, ale to více bude níže, její bělost je oprávněná vzhledem k místu, kde vyrůstala. Pokračujete-li níže, je možnost si povšimnout malé jizvy, jejíž původ je většině lidem utajen, a to na zápěstí. Kdysi docela nevzhledné místo, kde prosvítá krev více, než kdekoliv jinde, dnes zdobí maličké rudé nic, na kterém je ale docela jasně patrné, že se jedná o otisky zubů. Odkud však pocházejí, je stále nevyřešenou otázkou pro všechny. Další zohavení těla jsou tři značky za vraždu strigoje, které tedy opravdu nejraději ze všeho schovává, nechce všem připadat jako vraždící stroj? Nebo to jen pokládá za nevhodný módní doplněk? Toť další nevyřešené tajemství. A nakonec, kdyby se komukoliv podařilo dostat se jí pod tričko, tak přes pupík se táhne klikatá jizva spojená do jakéhosi tetování, co má zřejmě za cíl ji skrýt, a daří se to. Nyní něco o vkusu ohledně oblékání, nosí povětšinou světlé věci, nebo naopak dost tmavé, které kontrastují s její bělostí, ale po pravdě už dávno vyrostla se sukniček, z kterých pomalu kouká celé pozadí a topíků, které poskytují mužům jisté uspokojení z nejtajnějších dívčích partií. A na druhou stranu asexuálním kabátům, kusům nevzhledného hadru a podobně taky nefandí. Zalíbil se jí satén a krajky, které většinou nějak její oblečení zdobí, stuhy a podobné, elegantní, věci, které kombinuje s kalhoty, kozačkami… Vlastně vším, ale neuvidíte ji ve sportovním, nikdy. Na to nespoléhejte. Kosmetiky využívá jak na nehty, které má pěkně špičaté, ale také o ně pečuje ladícími laky, tak i na obličej, který jen mírně zkrášluje pomocí řasenky, lesku a stínů, které dodávají podmanivý vzhled zářivým očím. Na vlasy je háklivá, tudíž je jen češe a nesnaží se změnit to, jak se narodila, tu trochu prazvláštní bělost.


Povaha: Ať vypadá jakkoliv, třeba jako éterická bytost, co miluje dobro a mír, tak její povaha v mnohých ohledech překvapuje i ji samotnou. Nemůžu konkrétně specifikovat hranice toho, čeho je schopná a co by naopak neudělala, jelikož se řídí instinktem, pudy… Mohu ale na začátek dát pár věcí, kterými si je i ona sama jistá. I přes svou nevypočitatelnost. První dojem klame, ve většině případech, a u ní tomu bohužel není jinak, jelikož veškerou něžnost ztratila ve chvíli, kdy na ní ulpíte pohledem déle, než je zdrávo a doporučeno. Hlavně se nepokoušejte ji oslovit dříve, než vám dá nějaké znamení toho, že vás pokládá za dosti zajímavé, aby jste mohli otravovat její maličkost, jelikož jinak je příjemná asi jako kudla v zádech, ledová princeznička. Možná na ní zpočátku uděláte dojem a ona trochu povolí se svou arogancí, ale také je dost možné, že jí do oka nepadnete, hodí vás do škatulky odpad a při příštím setkání vás po vašem pozdravu odčaruje tím nejošklivějším pohledem co umí, a půjde si najít jinou zábavu. Ostatně by to nebylo poprvé, ani naposled. Stanete-li se jejím přítelem, asi si zasloužíte Nobelovu cenu za trpělivost a mír, jelikož občas ji nezabít je trochu nadlidský úkon, a tedy po pravdě, když se jí pokoušíte srovnat například výchovnou přednáškou, nebo dobře mířenou ranou, tak spíše dostanete na frak vy a nezájem, konec, šmitec. Zase odbíhám od tématu, to se stává často, ale nyní zpět k její povaze v ohledu přátel. Sice opět nebude sdílet vaše nadšení pro "sladkého profesůrka", americký film a její skeptické pohledy vám budou lézt na nervy, ale vězte, že když půjde do tuhého, tak tu svým vlastním způsobem bude pro vás a pomůže, také trochu po svém, s čímkoliv, co by pokládala za nebezpečí. Jinak si nebuďte jisti ničím, ona vám toho o sobě stejně nikdy moc neřekne, nejste-li vzácná vyjímka. Milenci, manžílci… no prostě osoby, z nichž na míle daleko sálá testosteron nějak moc neuznává, světu vládne emancipace, ale jejich společnost vyhledává pro ukojení vlastních potřeb, ale věrná být dokáže, když si získáte její přízeň, ale poté bacha, stačí jeden přešlap a máte tu novou noční můru, je schopná svou pasivní rezistencí občas kohokoliv dostat do blázince, hlavně tím, jak se bude chovat. Navrchu med, uvnitř jed. Pár zásadních věcí o její maličkosti… Nečekejte soucit, horké hlavy, je princezna stvořená z ledu a když trpí, tak tiše, když se zlobí, tak je to ten chladný a palčivý hněv, city skrývá za nicneříkajícími gesty a obličeji, úsměv na ní skoro neuvidíte a sama o sobě… chlad. Jediné slovo, co ji přesně vystihne. Je krutá, realista, cynik, ironická, pragmatická… Šílená kombinace, ale dokáže milovat, ctít a věřit. Jenom to neukazuje. A stejně tak, jak vášnivě umí opětovat lásku, zvládne nenávidět. Z hloubky celého kamenného ledového srdce. A touha po pomstě neubývá… Druhá šance? Neexistuje.

Zájmy: Jak bylo zmíněno výše, tak ve sportovním ji vážně nikdy neuvidíte, nechce se zpotit, ale po pravdě miluje rvačky, surové boje a bojová umění, která ji možná také nikdy neuvidíte provozovat, ale ona se tímhle koníčkem vážně moc nechlubí, hrdost jí to nedovolí. Má nadání na cizí jazyky, proto jí asi nedělalo problém se hned naučit anglicky a zvládá spoustu jazyků, kterými ale vážně a opravdově nemluví. Když nadává, tak přechází naprosto plynně do finštiny, aby bylo jasné. Nerada zpívá, nenávidí divadlo a podobná umění, která ukazují na přednosti, jež lidé dostaly, neposlouchá hudbu a tance jsou pro ni pasé, stejně jako plácání barviček na plátna a oznámení, že se jedná o zřejmě převelice umělecké dílo, které je potřeba náležitě ocenit. Houby, tohle vážně, vůbec… Její zábavou, kterou velice často zkoumá, je pudové jednání lidí a celkově ji zajímá lidská psychika, stejně tak, jako upíří. Dlouhé chvíle věnuje pozorování a pečlivému zapisování informací o lidech, strigojích a podobných nestvůrách, aby následně mohla vydedukovat jejich další postup. Proto se občas nedivte, že o vás ví všechno a vy ji ani pořádně neznáte jménem, jí takt nějak v tomhle ohledu nezajímá. Je hbitá, mrštná a šíleně rychlá, ačkoliv tedy s výdrží běhu to zas tak dokonalé není. To jsou její, trochu prazvláštní, zájmy a choutky, mimo to, ale zvládá precizně hru na klavír s jistou grácií, ale to pouze v prapodivném rozpoložení, jinak nikdy.

Historie: V daleké zemi, kdesi za hranicemi oceánu, tam, kde lidé chodí i v noci spát a polární medvědi tam dávají dobrou noc, se jednoho krásného dne narodilo v královské rodině malé dhampýři miminko, neočekávané a nechtěné otcem, ale vytoužené matkou, která vdechla tak hradu nový život, ale následně, na zranění způsobená nenasytným dítětem, zemřela. Bezejmenné nic tedy zůstalo, jakožto bastard, nemanželské dítě, otci, který odmítal jakoukoliv příbuznost s tím stvořením a dal ji na starost dhampýrce, která nikdy přílišně po dítěti netoužila, inu byl to rozkaz pána, a co řekl, to se také stalo. Dívka rosta, sílila, ale její výchova se nezakládala na lásce, nýbrž touze udržet vlastní rod a co nejvíce ochránit ty nebohé, finské, šlechtice od příšerných strigojů. Dosud neměla žádné jméno, ale její podobnost s otcem se nedala za žádnou cenu zpochybnit, to pochopila i královská manželka a její dva synové, kteří ale nechápali nenávistný pohled rodičů na jejich sestřičku, co na tom přeci bylo špatného? Ona však, zvyklá dosud na tvrdá slova, rány a chladný přístup, proto se nesnažila nově objevené ochranitelské city jejích bratrů nijak rozdmýchávat ani oplácet, brala je jako přítěž, která se musí chránit. Ohledně jejího jména to bylo sporné, nikdo ji neoslovoval a takové posty se jí přeci dostat nemohlo, takže nebyla potřeba zařizovat něco podobného, ale dva mladí morojové si asi v deseti letech dívčina věku usmysleli, že takhle to dál nejde a každý jí vybral dvě jména, která se mu z těch finských nejvíce líbila, proto má tak srdceryvně dlouhé nic, kterým se musí podepisovat. Ona ani tehdy nevzplála láskou ani citem k nikomu na hradě, jediné, co po ní kdo chtěl, byl výcvik, který tvrdě absolbovala a nakonec se jí podařilo složit i přísahu… Bratři, dva mladí a nevinní morojové, zaslepení touhou ochránit to malé, svou dokonalou sestřičku, kterou ti nespravedlivý a nesoudní rodiče tak krutě odehnali, se tehdy rozhodli pro malý výlet na prá dní do lesa, nic škodného, že? Ale nikdo nemohl tušit, jak zdánlivě nevinný cesta může dopadnout. Dívka tedy jela se svými bratry, stále neukazujíc špetku citu, ale u ohně se rozpovídala o šílených praktikách ochránců morojů, kteří mimochodem ovládali éter a oheň. Jenže… strigojové nespí, takže ve chvíli, kdy všichni ulehli, objevila se u ohně skupinka hlady šílených strigojů, kteří se rozhodli si báječně pochutnat na jejích bratrech. Měla výcvik, ale nedokázala ubránit se skupince řvoucích bestií, zabila jen dvě a ten zbytek zmizel navěky i se vzpomínkami na jejího jednoho bratra. Druhý zůstal. Návrat domů byl nesmírně těžký, ze všech sálala nenávist, odsouzení, ale nikdo nebral ohled na to,že zkrátka a dobře nemusela zabít ani jednoho, ale zvládla to… No dostala za to značky, na které nikdy nebude hrdá a dodnes si to vyčítá a bere to jako jenom svou chybu, kterou nesnesla a proto nakonec, spolu s jistým nekrálovským a nečistým morojem emigrovala pryč z jejího rodného Finska a už nikdy za svůj dosavadní život nespatřila třpyt zasněžených hor a tisíce jezer, zůstala jen spousta nostalgických vzpomínek… Další historie se odehrává v Americe, kde moroj trochu nepočítal s následky a byl nakonec, tíhou situace, nucen pít dhampýrčinu krev, ona se nebránila, proto má zřejmě asi jenom jednu tu jizvu na zápěstí a žila poměrně poklidný život prodejné děvy, která dělala co mohla, aby se uživila… No, ani to nejspíše nestačilo, protože jednoho dne, když se vracela od šíleně chtivého zákazníka, cítila už z dálky nesnesitelný pach strigojů a poté krev… Ano, i ten jediný a poslední moroj zahynul ve spárech těch oblud a ona nestihla přijít včas, tudíž jak moroj, tak i jeho lidská družka před jejíma očima vydechli naposled. Před očima se jí udělala mlha, rudá clona, která ji za každou cenu nutila zabít toho parchanta, co tohle udělal… Povedlo se, ale získala taky parádní jizvičku na břiše, kterou jí strigoj způsobil, inu zemřel, proto ta třetí značka… Nechtěla se zapojovat do společenského dění, tak se rozhodla pokusit své štěstí na akademii sv. Vladimira, možná doufají, že bude mít konečně pokoj, ačkoliv tedy moc klidu na duši jí to nepřidalo… 9) Názor: Kiira je v tomto ohledu dosti… radikální. Ze své podstaty nenávidí strigoje, jelikož jí sebraly všechno, co kdy mohla mít ráda, takže touží za každou cenu zavraždit za svůj život těch oblud co nejvíce, ale na druhou stranu, ona vážně stejnou měrou nenávidí moroje, kteří ji v jejím životě ublížili více, než kdokoliv jiný a je tu možnost, že při boji se strigoji by byla schopná ublížit nějakému nadanému moroňovi a necítila by za to žádnou vinu. Zastává tedy názor, že morojové si mají pěkně sedět na svých stoletých zadcích, kopat se do nich, popíjet krev a plodit zlo, nenávist a děti a nemají se motat do věcí, které stejně nezvládají. Víte, jak morojové berou je za podřadné, tak ona tak bere moroje. Jsou to slaboši, kteří si nezaslouží bojovat po boku statečných dhampýrů. Ona je hrdá na to, co je a ve chvíli, kdyby si dokázala získat nějakého přítele či milence, tak se musí umět ubránit sám. Nebude zachraňovat zadek někomu, kdo jí to milostivě povolí. Morojové by potřebovali lekci, radikální snížení počtu…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Propagace:
Chceš taky vyměnit ikonku? Napiš do reklam.